Life

Konec studentského života

Posledních šestnáct let, tedy celých 76% mého života jsem věnovala studiu a škole. Před několika dny jsem úspěšně ukončila studium dentální hygieny s následnou „promocí“. Tím jsem nadobro uzavřela další životní kapitolu a nastal můj konec studentského života. Když se podívám zpět, vidím několik věcí, kterým jsem věnovala hromadu času a přitom jsou tolik zbytečné. Naopak lituji několika příležitostí, kterých jsem nevyužila.

Je 1.září 2001 a já jdu poprvé do školy. Po skoro třech letech strávených mimo republiku je moje ruština lepší než čeština a proto mě čeká velké trápení s pochopením, proč mluvit rusky a český zároveň, není normální pro všechny děti ve třídě a mám z toho problémy. Na zádech mám zelenou aktovku s Tarzanem a v ruce držím úplatek třídní učitelce v podobě „sošky“ velblouda z dalekého Kazachstánu. (Moje rodiče museli tušit, že to se mnou nebude v hodinách jednoduché.) První stupeň základní školy si moc nepamatuji, ale úspěchy v podobě diplomu a maličkosti, co jsem si schovala (nebo spíš moje mamka schovala) mi připomínají alespoň některé chvíle. Pokud bych mohla něco změnit, bylo by to právě uschování více památek, a to nejen ze základky. Díky nim se mi vybavují scény a celé příběhy, které bych jinak určitě zapomněla a přišla o ně navždy.

první stupeň

Druhý stupeň základní školy je úplně jiný příběh. V té době mě nezajímalo nic jiného než kamarádi a ukazovat, že jsem víc dospělá než dítě. Bohužel u mě a mého okolí to znamenalo, že jsme vzdorovali všem dospělým a hlavně učitelům, kteří nás viděli právě jako děti. A taky jsme byli – styl jakým jsme bojovaly zpět by se dal popsat jedním slovem: „Vzdor.“. Pokud tu je někdo v tomto věku, chtěla bych Vám říct, že soustředit energii vůči učitelům je naprostá ztráta času. Jestli Vás dospělí ve Vašem okolí vidí jako podřadné, kvůli vašemu věku / postavení studenta – je to jejich boj. Tím, že se je budete snažit přesvědčit o opaku a Vaši rovnoprávnosti … no, budou to brát jako útok proti nim, nebo dětinský křik o více pozornosti. Vykašlete se na boj s negativními lidmi kolem, tím nic nezískáte! Zároveň tím ale ani nic neztratíte. Tím Vás nechci navádět k rebelii. Jen chci říct, že pokud už jste se do této pozice dostaly, nic není ztraceno. Nikoho nikdy nebude zajímat co se dělo na základce, dokud to není na vysvědčení – jakoby se to nestalo. Takže máte možnost každý den začít s čistým štítem. A ten si přece nebudete špinit učiteli, kteří si vybíjí vlastní problémy vydupáváním si nucené autority u žáků.

Střední škola přináší přátele na celý život. Proto buďte kamarádští. Najděte si na své spolužáky čas a pozvěte je na kávu. Období střední školy nejvíce utváří naše hodnoty, postoje a chování. Nebojte se proto eliminovat všechny ty, kteří Vás sráží dolů a neumožňují Vás rozvíjet se studiem, koníčky nebo duševně. Je to poslední etapa Vašeho života, kdy se o Vás plně starají rodiče a volný čas není omezen prací, staráním se o vlastní bydlení, nebo pokusu o přežití zkouškového. Využijte ji naplno! Věnujte maximum koníčkům.

střední škola

Vysoká škola je ráj i peklo v jednom. Ano, máte více volného času během semestru, ale o zkouškovém se připravte na měsíc izolace v knížkách, kdy někdy i „osobní hygiena“ není zrovna na vrcholu svého potenciálu. Ano, bydlíte teď na „privátě“/kolejích/pronájmu bez rodičů, ale vaše finanční možnosti jsou natolik omezeny, že koncem měsíce jíte rohlíky s majkou a doufáte, že vám zůstanou drobné na jízdenku domů. A ano, studentský život plnoletých je jedna velká „párty“ bez omezování, ale vykašlat se na mimoškolní/pracovní aktivy je lístek přímo do nejhůře placených pozic Vašeho oboru. Kdybych měla něco změnit, určitě bych v této době mého života přestala používat slovo ne a nahradila ho slovem ano. Vysoká škola je nejlepší období, kdy můžete zkoušet nové věci. Pracovní stáže, výlety, nové zájmy a přátelé – to všechno se pro Vás ve dvaceti letech otevírá dokořán a je škoda to vše alespoň nezkusit.

vysoká

Když se podívám zpátky, vidím hodně úspěchů a zároveň i neúspěchů co mě posunuli tam, kde jsem teď. Pokud se Vám něco nepovede, neberte to jako prohru. Představovat/vysnít si život je dobrá věc. Je nutné stanovit si cíle, kterých chceme dosáhnout. Nejde-li však všechno přesně podle plánu, nesnažte se to vynutit. Někdy je lepší nechat se vést životem a naplno využít příležitostí které nám dává, namísto urputného honu za něčím co je dávno pryč, nebo daleko v budoucnosti. Díky tomu se dostaneme přesně tam kam potřebujeme, i když to není původní cesta podle plánu.

A ta nejdůležitější věc kterou jsem si po rozloučení se se studentským životem uvědomila?: „Všechny cesty, ať jsou jakkoliv dlouhé nebo krátké, vedou domů. Díky tomu se nemusíme bát, že se ztratíme.“

 

Děkuji, že čtete – Sharing is carring,

Vaše – Lenka Regalová

Předchozí příspěvek Další příspěvek

Mohlo by se vám líbit

1 komentář

  • Reply Simča (WECREATEYOUTOO) 26.6.2016 at 12:29

    Super článek! Musím ti pogratulovat a ještě jako bonus sdělit, že jsi opravdu krásná! 🙂 V době, kdy jsi nastupovala do první třídy, jsem ležela v kolébce jako pětiměsíční děťátko. Nyní sice studuji na gymnáziu, ale věkem se ještě řadím k druhému stupni, i když tato kapitola mi již za pár dní končí. Nikdy bych si nedovolila vést boje proti dospělým či učitelům- jsou to pro mě autority. Každá část našeho života je něčím krásná, zároveň i špatná, zlá, a proto nemá smysl tvrdit, že některá doba byla tou nejlepší. Život sám o sobě je krásný! A každou kapitolu je třeba prožít lehce, vesele. Ty si užívej tu tvoji novou! 🙂 Ještě jednou gratuluji a hodně úspěchů dále!
    Krásné slunné léto..

  • Okomentovat